Motocykl a auto

Automobil jsem si přála už jako malá holka. Moc se mi líbilo, že i dědeček mě nechal kolikrát řídit automobil. Mojí babičce se to vůbec nelíbilo. Babičce se nelíbilo, že nás dědeček nechá řídit automobil, protože jsme byli jako osmileté a desetileté děti opravdu hodně nadšené, že jsme mohli také zkusit řídit automobil. Je logické, že takhle malé děti vždycky chtěly řídit automobil, ale také potom, když jsem viděla u svého strejdy motocykl, tak jsem chtěla zkoušet řídit i motocykl. To jsem byla myslím už i jako jedenáctiletá holka a zeptala jsem se ho, jestli si tohle můžu vypůjčit.

A samozřejmě, že můj strejda, který vlastně to byl prastrejda, tak mi řekl, že prý si klidně motorku můžu půjčit. A tak jsem si vzala jeho motocykl a zkoušela jsem tohle jezdit na zahradě u nás na trávě. Samozřejmě, že to dopadlo katastrofálně. Zmrzačila jsem se na prastrýcově motocyklu. Ani nevíte, jak babička s dědečkem nadávali, protože zrovna ti dva mě měli hlídat a měli mě na starost. Potom, když tohle zjistila maminka, tak také mému prastrýci opravdu hodně vynadala. Od té doby jsem už na strejdovi motorku vůbec nesměla ani sednout, dokonce mě ani strejda nemohl vůbec vozit na motorce.

Ani nevíte, jak moc jsem z toho byla nešťastná, protože jsem chtěla, aby mě strejda alespoň vozil na motocyklu jako spolujezdce. Strejda měl také takovou motorku, kde měl sajdkáru víte, co je to sajdkára? To je vlastně něco takového, co je vedle motorky a je to vlastně jako místo pro spolujezdce. Že vlastně se ti to jako vedle sebe. Něco jako v autě, ale je to trochu podobné a něco zároveň i jiné. To byste museli úplně znát, co to vůbec znamená. A když se bavíme o automobilech a o motocyklech, tak také máte doma něco takového? Já jsem vždycky chtěla nějaké sportovní auto, nyní je mi pětadvacet let a přála jsem si opravdu krásné červené Ferrari. Ovšem ale na to nikdy mít nebudu peníze.